OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Trio z Virginie tak trocha klame telom. Vďaka tomu, že je táto kapela personálne spätá so spolkami ako AGORAPHOBIC NOSEBLEED a ENEMY SOIL, býva často formálne zaraďovaná do smeru grindcore. To ale nie je celkom vhodné označenie, pretože DRUGS OF FAITH sú vskutku „nadžánrová“ záležitosť. Na typicky grindovú bandu sú až príliš prešibaní.
Nový album „Corroded“ je toho dôkazom. Fundamentom na ňom síce zostáva grindcore, avšak DRUGS OF FAITH sa doň snažia zamiešať aj vplyvy, ktoré s týmto štýlom zdanlivo nesúvisia - niekedy až na úkor zbesilých a agresívnych pasáží.
Prvé, čo rezonuje hneď v úvode „Corroded“, je priam rockový zvuk nahrávky, ktorý má od hrubého grindového ideálu dosť ďaleko. Okrem toho sa DRUGS OF FAITH poriadne pohrali s „nazvučením“ svojich nástrojov. Taryna basgitara s priam kovovým zvukom je primerane pozdvihnutá nad ostatné inštrumenty a spolu s bicími, ktoré miestami až jazzovo „cinkajú“ (poprosím nebrať doslovne), vytvárajú skvelú rytmickú sekciu.
Spev je ďalším zvláštnym znakom hudby DRUGS OF FAITH. Na grindového frontmana spieva Richard mnohokrát veľmi uvoľnene. A aj keď sa občas nechá uniesť, jeho vokál znie civilne a ide skôr o akýsi trhano-hovorený hardcoreový prejav. Samozrejme, v rýchlejších a drsnejších pasážach vie potom Richard aj poriadne pritvrdiť.
Johnson sa zo svojej gitary snaží vyťažiť čo najrôznejšie varianty zvuku. Miestami znejú DRUGS OF FAITH ako klon UNSANE, občas ako rafinovaný post-hardcore a niekedy ako NAPALM DEATH z roku 2000. Každopádne si zachovávajú vlastnú tvár a, ako som už spomínal, na grindcore skupinu znejú až príliš originálne. A aby som nezabudol, coververzia piesne od HIS HERO IS GONE naspievaná JR Hayesom z PIG DESTROYER sa náramne podarila.
Rezký rockujúci „grindcore“.
7,5 / 10
Richard Johnson
- spev, gitara
Taryn Wilkinson
- basgitara
Edward Spode
- bicie
1. Greyed Out
2. Foreign Climates
3. Race To The End
4. Hidden Costs
5. Giveaway
6. Anemic
7. Vignette
8. No We Can't
9. Untitled
10. Checkers
11. Sight Unseen
12. Farewell Kiss
13. Hinges
14. The Age Of Reason
Corroded (2011)
Antigama / Drugs Of Faith (Split) (2007)
Drugs Of Faith (2006)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Self Made God
Stopáž: 26:36
Produkce: Kevin Bernsten
Studio: Developing Nations
6 - 6,5 ...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.